close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Můj život s Cullenovými II.

23. června 2009 v 17:58 |  Můj život s Cullenovými
Nenávidím se. Jak jsem se mohla nechat přemluvit k něčemu tak stupidnímu? Ležím v polootevřené rakvi v černém oblečení se zavřenýma očima. Nevím, jaké je to venku, ale všichni jsou určitě také v černém a pláčou nad mou rakví. Nechutné.



,,Mohli by jsme u Angeliny na okamžik zůstat? O samotě." Asi už bylo po obřadu. Slyšela jsem dva hlasy - Carlisleův a matčin. Měla jsem chuť z té rakve vylézt. ,,V žádném případě. Zabijete mi dceru a doufáte, že vás k ní pustím? Nikdy!" Prskala zlostně. ,,Madame Montesque, je nám to líto a cítíme značnou část viny." Matka asi nakonec přikývla, protože se kolem mé rakve seskupil hlouček lidí. No lidí, upírů.

,,Už odešla. Můžeš vstávat." Spěšně jsem vylezla z rakve a seldovala, jak Edward cpe do rakve figurínu, která je oblečená stejně jako já. ,,Poslyšte, co to děláte?" Promluvil na nás farář. Všichni jsme se vmžiku otočili a Carlisle mě stačil skrýt. ,,Nevíte, jak se zachází s mrtvými?" Neodpověděli jsme mu a zadním vchodem jsme opustili kostel.

,,Nenávidím se." sykla jsem strhávajíc si šaty za autem. ,,Tušil jsem, že budeš chtít svoje oblečení." Když mi Emmett podával oblečení, věnovala jsem mu spokojený úsměv a rychle se oblékla. ,,Vy myslím můžete jet domů a já...pojedu s Angelicou na úřad." Dal mi ruku kolem ramen a společně nastoupíme do jeho auta a odjedeme.

,,Co jim chcete říct?" Zeptala jsem se po dlouhé době ticha. ,,Něco vymyslíme. Třeba, že jsem tě našel na ulici a mám s dětmi bez domova soucit." Věnoval mi úsměv, po němž jsem se trochu uklidnila. Zamyslela jsem se tak hluboce, že jsem ani nezpozorovala, že zastavil.

,,To už jsme tady?" přikývl. Zhluboka jsem se nadechla a následována Carlislem jsem vystoupila z auta.
,,Dobrý den." Pozdravili jsme jednohlasně. ,,Tuhle dívku," postrčil mě dopředu. ,,Jsem našel na ulici a rád bych si ji adoptoval." paní, která nám poskytovala služby, vyplnila pár papírů, které Carlisle vyplnil. Já pak následně šla ven, zatímco on ještě něco řešil. Chtěla jsem otevřít auto a sednout si, jenže se spustil alarm. To vedlo k tomu, abych se opětovně lekla a zároveň přemístila.

,,Omluvte mě." omluvně se usmál a vyběhl za mnou ven. ,,Jsou tu lidi." Odemčel a nacpal mě do auta. Než jsem se vzpamatovala, seděl vedle mě. ,,Promiň, chtěla jsem si sednout..ale spustil se alarm." Nic neříkal a rychle vyjel z parkoviště.

,,Nevyčítám ti to. Každý začátečník dělá chyby." oznámil mi až před vilou, kde zaparkoval. Bezeslova jsem vystoupila z auta a vešla do vily.
,,Ty sice vidíš minulost, ale Alice zase budoucnost. Takže víme, jak jsi neschopná a jak nás ohrožuješ." jen jsem nad ní mávla rukou a vzala si umělé jablko se kterým jsem si házela. ,,Mám ti já připomenout, jaké chyby jsi dělala ty?" - ,,Nechte toho." Napomenula nás Esme. ,,Jde ti o to, že nemáš Edwarda?" zašklebila jsem se a v místnosti se ozvalo hrobové ticho. ,,Takových kluků jako je Edward je mnoho. Netoužím po stejných typech. Miluji Emmetta a on je pro mě ten výjimečný." Poslední slova jsem doslova zdůraznila a zmizela nahoře v pokoji.

,,Naše malá Angelica vyrostla a otvírá si pusu." Carlisle bezradně zavrtěl hlavou. ,,Musíme ji zkrotit." - ,,Neumíme měnit charakter, ale měli bychom ji naučit ovládat její moc jinak nás prozradí." Emmett se ušklíbl. ,,Přestaň být pesimistická, Rose." plácl ji do zad a odešel za mnou.

Zaklepal na dveře a já jen broukla na znamení, ať vejde. ,,Tvoje moc je neobvyklá, už jen proto, že máš dvě. Musíš se pořádně soustředit. Postav se a uvolni se." bez řečí jsem se postavila. ,,Soustřeď se na místo, kam se chceš přemístit. Například naše kuchyň." Soustředěně jsem se zamyslela a nečekaně jsem se přemístila dolů do kuchyně.

,,Jupí!" Vykřikla jsem nadšeně, když jsem zjistila, kde jsem. Ani jsem si nevšimla Roseina leknutí. Vítězně jsem se uchechtla a opět se soustředila. Krátce na to jsem se ocitla ve svém pokoji. ,,Vezmi mě za ruce." překvapeně a bez protestů mě uchopil za levou ruku. Soustředila jsem se na kuchyň. Zmizeli jsme a zároveň jsme se objevili v kuchyni.

,,Tak už dost." Pronesl k nám Carlisle poté, co se vzpamatoval ze svého leknutí. Ignorovala jsem ho. ,,Můžu přemisťovat více osob." vypískla jsem nadšeně. ,, Angelico, zakazuji ti, aby jsi se přemisťovala jen tak." chápavě jsem přikývla. ,,Jsi moc rozpustilé děvče. Měla by jsi se vrátit do své lidské povahy. Za druhé by ses měla něco dozvědět o Cullenových." zaujatě jsem poslouchala. ,,Ve škole vás pochopitelně omluvím. Alice si připraví rodokmen a seznámí tě s naší historií. Edward tě naučí lovit. Rosalie," zamyslel se. ,,S Rosalie by jste se pozabíjely. Esme tě naučí zdokonalit svou moc. Všichni na to máte týden. V neděli si tě přezkouším. Hodně štěstí," vstal a odešel. Nevěříčně jsem se za ním podívala. ,,Chce mě zničit." mumlala jsem si pořád dokola a přemístila jsem se pryč.

Zjistila jsem, že stojím před starším domem. Tohle mi bylo povědomé. Tady bydlí moji rodiče, prolítlo mi hlavou. Chtěla jsem se přemístit do lesa, nikoli sem. Šla jsem vstříc dveřím. Nohy mě neposlouchaly. Zazvonila jsem a jako zkoprnělá jsem čekala, až někdo otevře. Ve dveřích jsem spatřila mamku. ,,Angelico?" probrala jsem se z transu a jako zkoprnělá jsem utekla. Uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Carlisle se nesmí dozvědět, že jsem navštívila rodiče, jinak mě zabije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama